čtvrtek 6. října 2016

MOJE STORY

Moje Story


Toto je můj příběh, moje story,
už od malička hledám vzory.
Na počátku vypadalo, že mě bude mít hokejka ráda,
skončilo to po roce, odepsal jsem si záda.
Pak jsem sem uviděl míč,
chtěl střílet góly jako Rakitić.

13 let jsem se snažil jako blázen,
pak jsem ale spadl jsem na zem.
Kašpárku jsi jen kluk z vesnice,
běž si hlídat ty své slepice.
Nejsi kluk z velkého klubu,
tímto mi zavřeli hubu.

Ve škole jsme měli plno krásek,
byl jsem pro ně však, jen Barbie hlásek.
Hubnul jsem, skončil jsem se 60 kily,
32 tep mi sestřičky naměřily.
Spadl jsem až na své dno,
ale řekl jsem si, nedám jim to tak snadno.

Když jsem vídával bíle pláště,
nabrala se ve mně spousta záště.
Všichni ti zvláštní lidi kolem dokola,
já připadal si skoro jako mrtvola.
Já řekl si, já tady prostě nebudu,
ti lidé ze mě udělají obludu.

Přestal jsem držet hladovky,
vyhodil fotbalové halovky.
Začal jsem jíst a taky cvičit,
další láska ve mně začala klíčit.
Koupil jsem si hrazdu do dveří,
stejně tomu nikdo nevěří.

A když jsem měl volnou chvíli,
Dal jsem si jídlo, po tom se sílí.
Na základě tohoto vznikl foodbydave,
publikovat recepty začalo být zajímavé.
I když mi říkali, že nikdy umět péct nebudu,
Po roce dostal jsem se do F.O,O.D.U.

A když jsem přibral i dost kilo,
zpravil se mi tep a hned se mi lépe žilo.
Chodím zase dokonce i do školy,
jsem vzorný student, dělám dokonce i úkoly.
I když se často ptám, kdo jsem a co se mnou bude,
dělám vše proto, že tak zlé už to nebude.

Snad je babča, seshora pyšná na to,
že jsem se nevzdal, zlato.
Stojím zase na nohou, splnil jsem si prostě svůj sen,
promiň za tu spoustu řádků, ale jednou to muselo jít ven.
Nikdy se nevzdávej, vždy může být hůře,  bojuj dál,
pochybovači jsou všude, ale nezapomínej, kdo u tebe vždy stál.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.