sobota 22. října 2016

NEKONEČNÝ DEN

Nekonečný den


6:00 ráno, začíná svítat,
stojí tu, začíná se svlíkat.
Měl bys mě vážně milovat,
nebo jednou budeš litovat.

9:00 procházím se krajinou,
je pryč, utíkám zase za jinou.
Nemyslím ženu, myslím básně,
když je píšu, cítím se tak krásně.

12:00 Dám si něco k obědu,
bez ní to už vážně nesvedu.
Vlastně nemám ani hlad,
asi jí mám vážně trochu rád.

17:00 podvečer, začíná se stmívat,
tvé oči mi chybí, chci se na ně dívat.
Ty oči jsou jako strašlivá závislost,
když je nevidím, dohání mě zlost.

22:00 večer, raději jdu spát,
že se jednou objevíš, budu si přát.
Objevíš a dostanu to tvé objetí,
na které čekám už asi století.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost.